Bazalka
Ocimum basilicum, Basilienkraut, lidově bazilika, bazalička, je známá vonná bylina, pěstovaná u nás v zahradě nebo v kořenáčích, jíž se daří na výsluní. Rostlina křovitá a větévnatá pochází z jižní Asie. Má lodyhu asi 50 cm vysokou, dole lysou, nahoře chlupatou a červenavě jakoby naběhlou. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, pilovité a podlouhle vejčité. Na konci lodyhy i na postranních větvích vyvinou se v červnu až srpnu květy v hroznech, až 25 cm dlouhých. Dvojpyské okvětí má horní pysk široce křídlatý, okrouhlý, dolní pysk jest čtyřzubý. Koruna je bílá, opatřená trubkou, dlouhou jako kalich. Tyčinky jsou čtyři, dvě delší, dvě kratší a přiléhají k dolnímu pysku. Plod čtyřy vejčité nažky. Pěstuje se ve třech druzích jako b a z a l k a velká, pr o s t ř e d n í a malá. Poslední je nejvonnější a sluje také h ř e b í č k o v o u (Ocimum c a r y o p h y l l a t u m ) , s drobnými lístky úzkými. Celá rostlina baziliky má chuť slanou a silně voní.
Sběr děje se při odkvětu, rostlina se sbírá celá a suší se ve stínu.
Bazalky užívá se-jako prostředku chladícího při horečce, povzbuzujícího, léku močopudného, podporujícího trávení a hojícího.
V nálevu podává se při chorobách ledvin, obtížném močení a trávení, a jako chladící nápoj. Pití odvaru prospívá při mdlobách, proti těžkostem srdečním, při špatném močení, zácpě a při výtoku z rodidel. Také byl užíván proti trudnomyslnosti a závrati. K témuž účelu sloužilo vín-o, v němž přes noc bylo máčeno listí bazalky. Z e v n ě rozmačkané sušené listy, vložené do nosu potlačují rýmu, v odvaru listí slouží bazalka jako kloktadlo při dráždění ku kašli, při zánětu mandlí a dásní.
V prášku se sádlem používá se rostliny zevně na rozpraskané rty a prsní bradavky. Bazalka v růžovém oleji s trochou octa a ječné mouky v obkladu mírní bolest a zánět oční. Šťáva z čerstvé rostliny vytlačená kape se do uší při zánětu ušním, prášek ze suchého listí slouží jako zásyp na bradavice. Bazalky užívá se také jako koření do polévek a omáček.