Bezinka
Patří k registrovaným léčivým prostředkům. Zralé plody působí mírně projímavě. Smí se jich však sníst velmi málo, protože ve větším množství vyvolávají nevolnost a zvracení, které způsobuje látka sambunigrin obsažená ve velkém množství především v nezralých bobulích. Ty jsou právě z tohoto důvodu přímo jedovaté. Také při zavařování je třeba dbát na to, aby se mezi zralé plody nedostaly zelené, nezralé nebo polozralé bobule, které se často vyskytují zároveň na jednom vrcholíku. Zkušení venkované nezavařují proto sklizené bezinky ihned po sklizni, ale nechají je 2 – 3 dny na slunci dozrát. Jed se přitom vytrácí. Sušené bobule naproti tomu působí protiprůjmově podobně jako borůvky. Lidový léčitel farář S. Kneipp právě v těchto případech bezinky s oblibou podával.
Z bezinek se vyrábí bezinková kaše bez jadérek. Převařené bobule je třeba propasírovat jemným sítem. Také bezinková šťáva, která by se měla převařovat, protože nepřevařená je těžko stravitelná, je velmi oblíbená. Kaše a šťáva se podávají v terapeutických dávkách: 1 – 2 polévkové lžíce k jídlu. Užití: snížená odolnost, revmatismus, dna, zánět průdušek a chřipkové infekce. Dobrých výsledků je údajně dosahováno i při depresivních psychických stavech. Kromě toho jsou bezinky považovány za velmi spolehlivý prostředek napomáhající rekonvalescenci po onemocněních a vyčerpání.
Bezové květy patří k divoce rostoucím poživatinám. Zvláštní léčivé účinky: vyvolávají pocení, snižují teplotu, působí antirevmaticky. Díky obsahu flavonoidů působí proti alergiím a posilují odolnost. Bezinkový čaj patří k nejúčinnějším prostředkům proti chřipce.