Heřmánek pravý
Sběr květů bez stopek děje se za suchého počasí v květnu až v srpnu. Droga se ihned suší přirozeným teplem v tenkých vrstvách a ukládá se v plechových krabicích bez napěchování.
Heřmánek pravý patří mezi nejoblíbenější domácí léky. Látky v něm obsažené jeví účinky utišující, povzbuzující a posilující. Mírní křeče, tiší koliky, snižuje zánětlivost kůže a sliznic, působí protihorečnatě a urychluje hojení zjitřených ran.
Z heřmánku připravuje se pro vnitřní užívání nálev (5—10 g drogy na 3 šálky thé) nebo výtažek (extrakt) z vody nebo silice (oleje), který možno koupiti v lékárně. Nálev se připraví tím způsobem, že nalije se horká voda na květy, nádoba se potom přiklopí asi na *4 hodiny, načež se tekutina zcedí. Také se může připravené množství květů vhoditi do vroucí vody, kterou ihned přiklopíme a odstavíme. Máčení děje se rovněž asi 1 hodinu. Odvaru heřmánku déletrvajícího se nedoporučuje, neboť vařením květů účin prchavých látek se ztrácí. Vnitřně užívá se heřmánku l—2 čajové lžičky sušených květů na šálek horké vody, denně l—2 šálky. Heřmánková silice podává se půl až jedna kapka na lžičku medu. K zevnímu upotřebení (výplachy, obklady), bere se vrchovatá polévková lžíce květů na l l vody, ku koupeli půl až l kg na l lázeň. V kosmetice k odbarvení vlasů dává se hrst na 2 l vody a nechá se spařiti po dobu 10—20 minut.
Heřmánek se syrupem slouží při nachlazení, kašli, při chorobách prsních a záduše. S vínem doporučuje se odvar při žloutence, močovém kamenu, při bolestech žaludku, střev, měchýřej nadýmání, při kolikách střevních (též v klystéru), při rheumatismu. Dobře se také osvědčil při bolestivé čmýře (i zevně), návalech krve, při křeči děložní, u chorob jater, sleziny, při padoucnici a božci těhotných. Při katarech střevních, kolikách, otrav jídlem a nadýmání doporučuje se dáti vnitřně živočišné uhlí a pak asi za hodinu provésti vyplácli střev vlahým heřmánkem.
Nálev (odvar) z většího množství rmenu budí ošklivost až zvracení. Používá se ho proto jako davidla. Časté pití heřmánku škodí, protože tlumí se činnost hladkých svalů (střev), což způsobuje zácpu a poruchy vyměšování. Proto, zejména u dětí kojených, nemá se místo prsu podávati tohoto čaje jenom k utišení hladu.
Zevně se vtírá heřmánkový olej do kůže s jiným olejem při křečích, v obkladech radí se rmen při různých zánětech kůže, při růži, při bolestech břicha, dělohy, měchýře, ledvin, při žlučových kamenech, na otoky, hlízy a rány (tiší bolest, obměkčuje a rozhání). Při zánětech dásní (pyorhei, paradentose) je vyplachování teplým odvarem (nálevem) heřmánku známým a dobře osvědčeným prostředkem. Jako kloktadlo při vředech a zánětu sliznice ústní (zánět mandlí, angína, zánět okostice a p.), k vytírám při nosních katarech, k výplachu pochvy při výtoku, k obkladům při zánětu očním, heřmánek v lidovém lékařství slouží ode dávna. V kosmetice používá se rmenu (hrst květů na 2 l vody) při odbarvování vlasů.
Při střevní kolice pomáhá nálev z květů heřmánkových a lípových (po 4 g na 400 g vody) se syrupem, bere se po lžicích.
Proti přílišnému močení (cukrovka), podává se nálev ze směsi: květy heřmánkové 10 g, kořen kozlíkový 20 g, listy pomerančové 10 g, špetka na šálek horké vody, za 2 hodiny l lžíci.
Ke koupeli (městky), bere se směs: květů heřmánkových 20 g, natě mateřídouškové, listů ořechu vlašského, listů rozmarýnových po 25 g, květů levandulových 5 g, zevně.
Ke kloktání při angině a katarhu nosohltanovém pomáhá čaj připravený ze stejných dílů heřmánku a šalvěje (špetka směsi na šálek horké vody, zevně).